Problémy při zavádění modelu nulové důvěry
Starý model zabezpečení podnikových sítí již není dostatečně robustní, aby dokázal čelit sofistikovanějším kybernetickým útokům a chránit stále složitější cloudová prostředí, kde je únik přihlašovacích údajů otevřenou branou pro zločince. Řešením je model nulové důvěry, ve smyslu „nikdy nedůvěřuj, vždy ověřuj“. Přestože má obrovské výhody, neobejde se bez problémů.
Komplexní nasazení
Princip nulové důvěry je sice jeden termín, ale skládá se z více technologií. Pokud by nová společnost stavěla své prostředí IT na zelené louce, bylo by možné nastavit princip nulové důvěry relativně jednoduše výběrem sady vzájemně spolupracujících technologií.
Většina organizací ale již používá více technologií, které nejsou navrženy tak, aby spolu navzájem komunikovaly. Model nulové důvěry vyžaduje mnoho proaktivního plánování, koordinace a integrace napříč různými systémy, zařízeními a sítěmi, aby bylo možné tento problém překonat. Zahrnuje změnu stávající síťové architektury a bezpečnostní infrastruktury, což může být nákladné a časově náročné. A potřebuje také kompatibilitu a interoperabilitu se staršími systémy a aplikacemi, které protokoly a standardy řešení nulové důvěry podporovat nemusí.
Tyto společnosti musí nejprve získat přehled o již používaných nástrojích, zjistit, kde jsou mezery nebo duplicity funkcí, navrhnout strukturu, která splňuje požadavky modelu nulové důvěry, a spojit všechny technologie dohromady. To si vyžádá další zdroje i vytvoření nových politik.
Kompletní přehled o síti
Pro vytvoření úspěšné architektury nulové důvěry je zásadní mít jasný přehled o všech zařízeních a uživatelích připojených k síti, stejně jako o datových tocích. Tento kompletní přehled umožňuje lepší detekci anomálií a rychlejší reakci na potenciální hrozby.
Získání takového přehledu ale může být pro mnoho podniků, které mají roztříštěná a zastaralá řešení, která spolu vzájemně nespolupracují, velmi náročné. Nástroje jako Azure Sentinel nebo Defender for Cloud poskytují společný ovládací panel pro úplný přehled o stavu organizace a zároveň odstraňují zastaralé a roztříštěné nástroje.
Změny kultury
Zavedení modelu nulové důvěry neznamená jen změnu technologie. Je také třeba zcela změnit myšlení a chování uživatelů. Zaměstnanci si musí zvyknout na přísnější kontrolu přístupu, což může vyvolat skepsi, proč došlo ke změně. To je patrné zejména u vedoucích pracovníků, kteří se ptají, proč byl omezen jejich dřívější kompletní přístup.
Organizace musí do plánu zahrnout vzdělávání a školení zaměstnanců, zdůrazňovat osvědčené postupy a výhody, které to firmě přináší, stejně jako způsob, jakým to může zlepšit způsob práce všech zaměstnanců. Pokud zaměstnanci – a vedoucí pracovníci – pochopí, proč se koncept nulové důvěry zavádí, je snazší prosadit dodržování předpisů i odpovědnost.
Průběžné řízení
Model nulové důvěry vyžaduje průběžné řízení a úpravu bezpečnostních zásad. Pokud například dva týmy potřebují po omezenou dobu spolupracovat, je třeba vytvořit zásadu, která umožní lidem z příslušných týmů přístup ke sdíleným zdrojům nebo souborům. Po skončení projektu je ale nutné zásady opět aktualizovat. To vyžaduje nepřetržitý monitoring, který je ale možné automatizovat a snížit tak zátěž týmů IT.