WHISTLEBLOWING: Ochrana zaměstnance, nebo práskače?

Co směrnice řeší?

Předmětná právní úprava whistleblowingu má zajistit, že osoba, která upozorní, sdělí či oznámí protiprávní nebo nekalé jednání, které má znaky trestného činu či přestupku nebo porušuje jakýmkoli způsobem právní předpisy Evropské unie, je chráněna před odvetnými opatřeními společnosti, kde se výše uvedené jednání činí a k níž má oznamovatel jakýkoli pracovněprávní, obchodně partnerský či služební vztah. Oblasti, kterých se oznamování protiprávního jednání týká, nejsou zcela bezbřehé, přesto jich je poměrně dost. Jedná se například o oblasti finanční (daně z příjmu právnických osob, legalizace výnosů z trestné činnosti či financování terorismu), ochrany spotřebitele, ochrany životního prostředí nebo oblasti zadávání veřejných zakázek, ochrany života a zdraví a dalších.

Před čím chrání?

A před čím oznamovatele Evropská unie prostřednictvím přijaté směrnice chrání? Před odvetnými opatřeními ze strany jejich zaměstnavatelů, obchodních partnerů či společností, které mají s oznamovateli pracovní či jiné obdobné vztahy. Pokud tedy oznamovatel dostane odvahu vystoupit a nahlásit protiprávní jednání, k němuž ve společnosti, kde pracuje, dochází, nemělo by to pro něj znamenat žádné negativní pracovní důsledky.

Uveďme si jednoduchý příklad: Společnost, kde zaměstnanec pracuje, vypouští do nedaleké řeky toxické odpadní látky, které by jinak dle stanovených právních předpisů a svých povinností měla likvidovat jiným způsobem. Za ten by ale musela hradit nemalé finanční částky. Zaměstnanec toto protiprávní jednání nahlásí. Nedělá to proto, že by z takového oznámení měl prospěch, ale protože chce chránit životní prostředí a lidské zdraví – nedaleko této továrny si totiž u řeky často hrají jeho děti. Společnost pak může dle předmětné právní úpravy dostat vysokou pokutu, načež by se však mohla oznamovateli mstít, třeba rozvázáním pracovního poměru, odvoláním z místa vedoucího, uložením kárného opatření nebo kázeňského trestu či přeložením nebo převedením na jinou práci. Podle nastolené právní úpravy by právě k takovéto „mstě“ již nemělo docházet.

Výše nastíněná právní úprava jednak dává možnost zastavit některé nekalé praktiky soukromých i státních subjektů, jednak přináší určitou míru prevence.

Koho se týká?

Na koho se tato právní úprava vztahuje a jaké povinnosti z ní vyvstávají? Týká se zaměstnavatelů s 25 a více zaměstnanci a dále také veřejných zadavatelů či orgánů veřejné moci a zaměstnavatelů z finančního sektoru. Ti jsou především povinni zavést vnitřní oznamovací systém, aby měl oznamovatel možnost protiprávní jednání nahlásit přímo interně. To dává společnosti možnost oznámený prohřešek řešit vlastními silami, a nikoliv za přítomnosti třetích osob, nebo dokonce široké veřejnosti, což by mělo dopad na dobrou pověst subjektu. Se zavedením oznamovacího systému ve společnosti se pak pojí povinnost stanovit takzvanou příslušnou osobu, která bude chod systému zajišťovat. Celý koncept poté bude implementován do vnitřních předpisů společností. Dále je potřeba zavést konkrétní postupy celého konceptu a poučit o něm všechny osoby, které společnost tvoří nebo se společností nějakým způsobem spolupracují. Jak bude oznamovací systém vypadat, jak bude nastaven, jaké konkrétní kroky v rámci řešení jednotlivých oznámení budou stanoveny, si společnost určí sama. Nad povinnými subjekty nyní visí nové povinnosti a na nich samých je, jak budou v praxi uchopeny. Mnoho společností zabývajících se softwarovou a právní problematikou již nyní nabízí služby, které by mohly svým rozsahem požadované povinnosti pokrýt, a mohou dodat i oznamovací systém se vším, co je třeba do společností implementovat.

Jedná se tedy o ochranu zaměstnance, partnera, subdodavatele, anebo práskače? Cílem právní úpravy není nabádat k „práskání nekalých praktik firem“, ale nabídnout přijatelnější cestu, jak oznámit protiprávní jednání a zastavit je. A to tak, aby se oznamovatel nemusel strachovat o svůj budoucí pracovní život a postavení.

Infografika